Čajovna jinak: nové koncepty

Posledně jsem tu zabýval tím proč mizí a jak by se třeba daly zachránit české čajovny. Na otázku je možné se také podívat jinak a vymyslet nebo okopírovat jiný model čajového prostoru. Jak třeba také čajovna může vypadat? Co může hostům přinášet? Několik zajímavých konceptů popíšu, trochu prizmatem mého pohledu na čaj, který jsem tu už popisoval - čaj se odehrává především v mysli. Možnosti jsou docela pestré, výhodou čajového světa je jeho ohromná bohatost, dá se tedy vymyslet ledacos. Zároveň je to však trochu úskalím: pro hosty půjde o často o věci nové.

“Čajový bar”

Dlouhý dřevěný stůl v moderním designu, před ním z jedné strany malé ne úplně pohodlné židličky, z druhé strany čajman, který vám vysvětluje vše o různých zvláštních a vzácných čajích, které můžete především ochutnat, a samozřejmě si koupit. Spousty ochutnávání, drahé čaje, malé misky. Povědomé? Jasně, třeba O5 tea ve Vancouveru. Ve prospěch podobného konceptu hrají některé z faktorů, které naopak nenahrávají klasické české čajovně - menší miska čaje, menší prostor, střídající se hosté ochutnávající více čajů místo dlouhého sezení, větší potenciál k prodeji sypaného čaje.

Čajový prostor připomínající takový čajový bar máme v Praze v podobě Tea Mountain -  zajímavou otázkou je, zda by tento koncept byl ekonomicky samonosný i jen jako prostor pro pití čaje, nebo hospodářskou podstatu tvoří spíš obchod čajem, nebo je základním kamenem spíš dokonce velkoobchod.

Co takový čajový bar, nebo obchod s degustacemi, přináší hostům za pocity? Myslím, že s takovým stylem dobře souzní chápat čaj jako “ušlechtilý nápoj” a nabízet požitek z jeho kultivovaného ochutnávání a vychutnávání. Výhodou takového přístupu je skvělá srozumitelnost pro mnoho lidí - čaj je pak jako víno, whisky, či částečně káva. Společná s jinými kulturními nápoji je většina konceptů, jazyku pro popis chutí, podobná  je i obchodní síť vztahů v pozadí.

“Čajová pracovna - hub”

Pohodlné sezení různých stylů, ale vhodné pro práci, a kromě nabídky čajů a sandwichů především rychlá wifi. Dvacet lidí s notebooky, dva čtoucí knihu, dva lidé, kteří spolu mluví neonline. Proč ne, čaj je skvělý nápoj pro intelektuální práci, podobné prostředí je pro práci překvapivě motivující, a roste množství lidí, kterým k práci v podstatě stačí notebook, internet a nerušící okolí.

Obchodní fungování podobného prostoru možná může být založeno na tom, že online pracující ráno přijdou, v poledne něco snědí, a do večera vydrží,  tedy “využítí prostoru” je efektivnější. Jiná otázka ovšem je, proč by něco podobného nebylo obchodně ještě úspěšnější, kdyby se k čaji přidala i káva.

Jaký stav mysli taková čajovna nabízí je asi zjevné - mnohé čaje napomáhájí určité uvolněné koncentraci, brání únavě, zrychlují myšlení.

Byl bych nadšený kdyby něco podobného někdo v Praze zkusil vytvořit, i bych se na tom třeba rád podílel.

“Tea lounge”

Vychází z rozvinutí pozorování, že podstatou čajovny je pro mnoho hostů klid. To může být v dnešní době pro mnoho lidí velmi cenný a vzácný stav mysli. Čajovna by pak měla být především klidná, tichá, nerušící až meditativní.

Obchodně se mi zdá pravděpodobné, že takový prostor by měl být poměrně drahý, prostě proto, že nacpe-li se na metr podlahové plochy hlučně se bavící dav, nájem z metru se rozděluje mezi více lidí. Otázkou pak je, zda už i v Praze je dost zákazníků ochotných zaplatit za konvičku čaje třeba 400Kč.

Trochu paradoxem mi připadá, že i mnohá česká čajovna docela klidným a meditativním místem je, klid v Praze nabízí hluboko pod cenou, a ti lidé, kteří by dokázali klid využít a ocenit, se jí obloukem vyhnou. Předpokládám že velkým problémem je zde balení, forma - luxusní produkt se nabízí v levném obalu a pod cenou. Aby to fungovalo, i forma by musela být luxusní, interiér místa designový, čistota dokonalá, služebnictvo v livrejích, ceny vysoké. Za pokus by to nejspíš stálo, dost možná by skvělým místem byl nějaký moderní prostor v některém místě s vysokou hustotou kanceláří.

“Efemérní čajovny”

K jiným ekonomickým základům se dostanu v poslední části - trochu na jejich pomezí je něco co bych nazval “efemérní čajovnou”.

Jedním z nejnáročnějších aspektů provozu čajovny je snaha o “trvalost” a stabilitu. Udržení provozu když opadne počáteční tvořivé nadšení. Překonání výkyvů v návštěvnosti. Neustálá potřeba, aby bylo v otevírací době otevřeno. Mnoho čajoven tak docela záhy zaniká, často rok či dva od otevření, kdy majitelé vyčerpají počáteční energii i finanční zdroje.

Otázkou je, zda se k tomu nepostavit jinak. S pomíjivostí věcí se nejen smířit, ale přímo ji obejmout, a využít jako část podstaty projektu. Vytvořit tak někde čajovnu třeba na den, týden, 6 měsíců. Čajovnu, u které je předem dáno, že jak se objevila, v určeném čase zase zmizí. Kdo by ji chtěl navštívit, má možnost jen chvíli. Prostor se neokouká. Dají se tak vyzkoušet i bláznivé nápady, čajovna je na pomezí výstavy.

 I tohle už tu tak trochu bylo: v podobně Lisovny čajů Petra Siče.

Napadá vás nějaký další koncept? Napište do komentáře :)

Nakonec bych se rád zamyslel nad ještě jinou možností - totiž nesnažit se vytvořit obchodně fungující čajovnu, ale naopak vytvořit jiný ekonomický model - v příštím díle.