Přijde vám, že řeči o povaze či energii čaje jsou nesmysl zavánějící ezoterií? A naopak, že je důležité, aby se na trh dostaly pouze čaje čisté, bez pesticidů?
Přijde mi, že věci občas
nejsou takové, jak se na první pohled jeví.
Nejprve snad k energiím.
Jak to vidím s „energiemi“
Jak z pohledu přírodovědce účinkuje
čaj? Z lístků se do vody vylouhuje mnoho docela složitých
molekul. Různých látek které vytváří celkový zážitek z čaje
mohou být stovky, možná tisíce. Na začátku je tenhle chemický
koktejl, na konci nějaká změna stavu mysli člověka čaj
popíjejícího. Velká část té změny je navíc daná jinými
faktory než tím chemickým koktejlem: prostředím, pamětí,
očekáváním od čaje, představami, situací...
Ledacos z toho navíc spolu interaguje
– je například možné zvyknout si, že „probouzecí“ účinky
má určitý typ hořkosti (příklad je smyšlený). I pokud látky
které vyvolávají chuťový vjem nebudou mít žádný přímý
účinek na nervovou soustavu neexistuje, bude to fungovat. Ale v
čaji je i kofein, který prokazatelně má probouzecí účinky.
Účinek kofeinu tak interaguje s naučeným účinkem hořkosti (a s
účinky dalších látek).
Dalo by se tak na čaj dívat i jako na
„chemický jazyk“, kterým můžeme komunikovat sami se sebou.
Ledasjaký vliv na tělo či mysl by se projevoval i pokud
by„významy“ byly jen naučené. To ale není případ čaje, kde
některá „slova“ zjevně mají význam jaksi sama o sobě: právě
třeba kofein působí i čistě fyziologicky a účinek se dá
pozorovat třeba na myších.
Vcelku je tedy situace dost složitá:
mnohadimensionální prostor látek v různých čajích, nelinerní
interakce, částečně naučené reakce, navíc asi individiuální...
nezdá se pravděpodobné, že bychom v brzku měli podrobný model
čaje v jazyce chemických látek.
Jak se v takové situaci dá čaji porozumět?
Je docela racionální podívat se na
problém jako na „black box“, kde na jedné straně můžeme
ovlivnit nějaké parametry zpracování čaje, například oxidaci,
a na druhé pozorujeme jak čaj působí. Metaforický slovník
energí a povah čaje, divokostí, klidu, ohřívání a ochlazání,
může znít velmi „ezo“, ale v podstatě to může být dost
empirický pohled.
(Samozřejmě nedaleko takového
empirického popisu je šikmá plocha, kde místo neznáma a
upřímného „nevíme“ přírodovědce přijde někdo s nějakým
jasným a srozumitelným nesmyslem.)
Jedy v čaji: jak je to s pesticidy?
Pro pochopení problému pesticidů v
čaji je zásadní si uvědomit, že i samotný čaj je jed. Dokonce
i čistá voda je jedovatá (smrtelná dávka může být už 4
litry). Všechny látky jsou užitečné, neškodné či jedovaté
pouze v závislosti na koncentraci. To je základní kámen úvah o jedech!
Nemá smysl se snažit se o nějakou absolutní nulu škodlivých látek nebo vlivů, jako živé organismy jsme stavění na to, že jsme v prostředí kde se vyskytují i nepřátelské věci. Jaká skutečně je zdravotní hrozba konzumace pesticidů v čaji, v množstvích, v jakých občas překračují EU limity?
Nemá smysl se snažit se o nějakou absolutní nulu škodlivých látek nebo vlivů, jako živé organismy jsme stavění na to, že jsme v prostředí kde se vyskytují i nepřátelské věci. Jaká skutečně je zdravotní hrozba konzumace pesticidů v čaji, v množstvích, v jakých občas překračují EU limity?
Jsou pesticidy toxické? Tak
samozřejmě: ale v
nějakých dávkách. Pro konkrétnost se budu dál zabývat jedním
docela populárním, imidaklopridem. Několik lidí se imidaklopridem
otrávilo: spáchali sebevraždu vypitím lahve
koncentrovaného pesticidu pro postřik, někdo přežil, někdo ne.
Látka byla rozsáhle
testovaná na myších, psech a dalších pokusných zvířatech. Přímé následky konzumace byly vidět u dávek zhruba nad
20 mg na kg váhy. Látka je neurotoxická. To zní strašidelně. Podobně se v řadě studií zkoumaly
dlouhodobé účinky, následky pro reprodukční schopnosti, atd.
Pesticid ničí játra a další orgány, při nějakých dávkách. Dávka při které se ještě vůbec nic nepozorovalo (NOAEL) byla 6
mg na kg váhy, s tím, že tím ta zvířata
krmí celý život každý den.
Kolik toho asi
tak zkonzumujeme v čaji? Limit pro
imidakloprid je 0.05mg/kg suchého listu. Jedna porce čaje je
přibližně 5g listí na konvičku, tedy v jedné konvičce čaje který je
právě na limitu spotřebujeme 0.00025 mg, za předpokladu, že se
úplně všechen imidakloprid vylouhuje do vody. Pro docela
intenzivního pijáka, který si dá 4 konve stejného čaje za den,
a váží jen 50 kg, to vychází na dávkování 0.00002 mg na kg váhy.
To je asi 300000x méně, než dávka, při které se nic nepozorovalo,
každý den, celý život. A zhruba milionkrát méně, než dávka, při
které se skutečně něco pozorovalo.
V takové
koncentraci je ten "jed" skoro jistě neškodný.
Všechno co jíme a pijeme je koktejl smrtelných jedů v neškodných dávkách. Chcete riziko omezit na absolutní nulu?
Riziko vždycky existuje. Například vás
také neustále ohrožuje radiace, vysokoenergetické částice
kosmického záření, které občas
poškodí DNA. Běžné radiační je
pozadí je sice výrazně menší než dávky při kterých se něco
pozoruje ... pokud tvrdíte že takovéhle
neznámá chronická
rizika v milionkrát menší dávce je
třeba brát vážně, stojí za zvážení,
zda si nad postel nenainstalovat tlustou olověnou desku.
Omezíte tím radiaci.
Podstatná
absurdita s
bezpečnou dávkou je i v tom, že zrovna u imidaklopridu je
požadavek na čaj desetkrát přísnější,
než u rajčat.
Běžná porce čaje je 5g suchého listí,
běžná porce zeleniny – 200g? Pokud
je třeba u čaje limit překročený 4x, zkonzumovaná
„nebezpečná“
dávka z čaje bude stále
10x menší než „bezpečná“
dávka ze
zeleniny. Je tedy bezpečná nebo
nebezpečná? Nedává
to smysl, stejná norma říká že stejná
látka je jedou bezpečná, když jí je 4x méně, už ne?
Je
známý a popsaný bias (chyba, zkreslení) lidského uvažování,
spočívající v tom, že jsme ochotní vynaložit nepřiměřené a
značné úsilí na omezení nějakého malého rizika na „nulu“.
Takže se roztáčí
cirkus kontrol,
senzačních odhalení, potravin na pranýři, a samozřejmě naopak
zase marketing založený na „čistotě“ čajů a
Bio nálepkách.
Ač se přitom
provádí laboratorní
měření a hojně používá odborná
terminologie, je to z velké části pseudověda. Vědecký výsledek u
imidaklopridu jsou čísla, kdy se pozoroval nějaký efekt.
Debata, jak dávka třistatisíckrát menší škodí, kdežto milionkrát menší už je bezpečná, je chiméra, mediální strašák. Úřad prokazuje svůj užitek v ochraně spotřebitele, noviny mají senzační články, zákazník má něco jasného podle čeho se orientovat.
Debata, jak dávka třistatisíckrát menší škodí, kdežto milionkrát menší už je bezpečná, je chiméra, mediální strašák. Úřad prokazuje svůj užitek v ochraně spotřebitele, noviny mají senzační články, zákazník má něco jasného podle čeho se orientovat.
Jako magické
zaklínadlo se používá
„předběžná
opatrnost“ - tedy sice neexistuje nic co
by nebezpečí takových koncentrací ukazovalo, ale nevíme.
Problém je v tom, že tenhle zdánlivě
racionální „opatrný“ přístup se tady aplikuje ne na celková
zdravotní rizika, ale na
emocionálně zatížené „strašáky“. Dobře
prokazatelné problémy se ignorují nebo
se jim věnuje mnohem menší pozornost. Představte
si člověka, který si pronajme bezpečností schránku v bance, a
uloží do ní 3 korunové mince. O hodinu později investuje 100000
Kč do riskantního obchodu s akciemi. Dává to smysl? Z celkového
pohledu ne, ale takhle se chováme.
Aby bylo jasno:
neříkám, že pesticidy jsou super. Nevkládejte
mi do úst, že jsem příznivcem masivního užití zemědělské
chemie. Faktem
je, že pesticidy mnohde škodí na místech použití životnímu
prostředí. Imidkloprid nejspíš dost
škodí včelám. V některých případech
je možné že dlouhodobá konzumace má nějaké statisticky
významné
zdravotní následky pro lidi.
Spíš než překročení limitu u nějakého
čaje je ale problém množství pesticidů celkově uvolňovaných do
prostředí. Omezit
postupně celkovou spotřebu pesticidů je velmi dobrý nápad. Ale
tenhle, cíl který mi přijde dobrý, se přece nemůže prosazovat
tím, že se vyvolají lživé obavy o zdraví. Mimochodem obavy z pesticidů mají nejspíš také zdravotní následky. Skoro jistě pokud si dáte čaj a budete se u toho bát pesticidů, uškodíte si výrazně víc, než vám uškodí ty pesticidy v čaji.
Problém globálního užívání pesticidů je skutečný, ale velký a složitý. Proč
se nepěstuje všechno bio? Je potřeba
mít na mysli i to, že na
Zemi žije teď
7.4 miliardy lidí, a nižší ceny potravin snižují kolik
z nich má hlad,
vyšší ceny potravin zvyšují hlad. V
diskusích se občas argumentuje jak pesticidy „zvyšují zisky
zemědělců“. To spíš není pravda: pesticidy zemědělcům snižují náklady. Trh s většinou potravin je konkurenční, a tak nižší náklady snižují cenu potravin. To znamená že míň lidí má hlad. Je
super žít naše západní bioživoty nejbohatších x procent
lidstva...
Jak to všechno souvisí?
Přijde mi, že neprozkoumaných rizik v
čajích je dost, ale ta hlavní jsou úplně jinde než v
pesticidech. Pil a ochutnával jsem různé čaje, které mi přišly
z toho intuitivního pohledu divné. Po některých mi bylo i fyzicky
nedobře, v dávce pár gramů čaje.
Paradox je v tom, že až budeme jednou
čaji skutečně chemicky rozumět, možná se ukáže, že čaje s
divným „čchi“ skutečně jsou mírně zdravotně škodlivé. A
naopak „čistota“ ve smyslu mírně překročených limitů
reziduí pesticidů se jako něco s prokazatelným efektem nikdy
nepotvrdí, a limity naopak zvednou.
Nejprovokativnější a
nejspekulativnější nápad úvahy: uvažuju zda nesouvisí odpor k
zdánlivě „ezo“ přístupu k čaji s bojem proti pesticidům.
Jestli to není tak, že s přístupem k čaji, který se snaží
oprostit čaj od řečí o „energii“, vzniká jakési
vakuum. Které snadno vyplňuje pseudověda debat o pesticidech, a
„bio“ jako nálepka rituální čistoty, kultu Zdraví.
Post Scriptum
I pokud se mnou nesouhlasíte, neberte to prosím osobně. Jsem nejvíc doma v kultuře fyziky, kde převážně jde o to, jak to je doopravdy, ne kdo co řekl :)