Čajový paradox: pesticidy, energie, ezoterie a pavěda

Přijde vám, že řeči o povaze či energii čaje jsou nesmysl zavánějící ezoterií? A naopak, že je důležité, aby se na trh dostaly pouze čaje čisté, bez pesticidů?

Přijde mi, že věci občas nejsou takové, jak se na první pohled jeví.

Nejprve snad k energiím.

Jak to vidím s „energiemi“

Jak z pohledu přírodovědce účinkuje čaj? Z lístků se do vody vylouhuje mnoho docela složitých molekul. Různých látek které vytváří celkový zážitek z čaje mohou být stovky, možná tisíce. Na začátku je tenhle chemický koktejl, na konci nějaká změna stavu mysli člověka čaj popíjejícího. Velká část té změny je navíc daná jinými faktory než tím chemickým koktejlem: prostředím, pamětí, očekáváním od čaje, představami, situací...

Ledacos z toho navíc spolu interaguje – je například možné zvyknout si, že „probouzecí“ účinky má určitý typ hořkosti (příklad je smyšlený). I pokud látky které vyvolávají chuťový vjem nebudou mít žádný přímý účinek na nervovou soustavu neexistuje, bude to fungovat. Ale v čaji je i kofein, který prokazatelně má probouzecí účinky. Účinek kofeinu tak interaguje s naučeným účinkem hořkosti (a s účinky dalších látek).

Dalo by se tak na čaj dívat i jako na „chemický jazyk“, kterým můžeme komunikovat sami se sebou. Ledasjaký vliv na tělo či mysl by se projevoval i pokud by„významy“ byly jen naučené. To ale není případ čaje, kde některá „slova“ zjevně mají význam jaksi sama o sobě: právě třeba kofein působí i čistě fyziologicky a účinek se dá pozorovat třeba na myších.

Vcelku je tedy situace dost složitá: mnohadimensionální prostor látek v různých čajích, nelinerní interakce, částečně naučené reakce, navíc asi individiuální... nezdá se pravděpodobné, že bychom v brzku měli podrobný model čaje v jazyce chemických látek.

Jak se v takové situaci dá čaji porozumět?

Je docela racionální podívat se na problém jako na „black box“, kde na jedné straně můžeme ovlivnit nějaké parametry zpracování čaje, například oxidaci, a na druhé pozorujeme jak čaj působí. Metaforický slovník energí a povah čaje, divokostí, klidu, ohřívání a ochlazání, může znít velmi „ezo“, ale v podstatě to může být dost empirický pohled.

(Samozřejmě nedaleko takového empirického popisu je šikmá plocha, kde místo neznáma a upřímného „nevíme“ přírodovědce přijde někdo s nějakým jasným a srozumitelným nesmyslem.)

Jedy v čaji: jak je to s pesticidy?

Pro pochopení problému pesticidů v čaji je zásadní si uvědomit, že i samotný čaj je jed. Dokonce i čistá voda je jedovatá (smrtelná dávka může být už 4 litry). Všechny látky jsou užitečné, neškodné či jedovaté pouze v závislosti na koncentraci. To je základní kámen úvah o jedech!

Nemá smysl se snažit se o nějakou absolutní nulu škodlivých látek nebo vlivů, jako živé organismy jsme stavění na to, že jsme v prostředí kde se vyskytují i nepřátelské věci. Jaká skutečně je zdravotní hrozba konzumace pesticidů v čaji, v množstvích, v jakých občas překračují EU limity?

Jsou pesticidy toxické? Tak samozřejmě: ale v nějakých dávkách. Pro konkrétnost se budu dál zabývat jedním docela populárním, imidaklopridem. Několik lidí se imidaklopridem otrávilo: spáchali sebevraždu vypitím lahve koncentrovaného pesticidu pro postřik, někdo přežil, někdo ne.

Látka byla rozsáhle testovaná na myších, psech a dalších pokusných zvířatech. Přímé následky konzumace byly vidět u dávek zhruba nad 20 mg na kg váhy. Látka je neurotoxická. To zní strašidelně. Podobně se v řadě studií zkoumaly dlouhodobé účinky, následky pro reprodukční schopnosti, atd. Pesticid ničí játra a další orgány, při nějakých dávkách. Dávka při které se ještě vůbec nic nepozorovalo (NOAEL) byla 6 mg na kg váhy, s tím, že tím ta zvířata krmí celý život každý den.

Kolik toho asi tak zkonzumujeme v čaji? Limit pro imidakloprid je 0.05mg/kg suchého listu. Jedna porce čaje je přibližně 5g listí na konvičku, tedy v jedné konvičce čaje který je právě na limitu spotřebujeme 0.00025 mg, za předpokladu, že se úplně všechen imidakloprid vylouhuje do vody. Pro docela intenzivního pijáka, který si dá 4 konve stejného čaje za den, a váží jen 50 kg, to vychází na dávkování 0.00002 mg na kg váhy. To je asi 300000x méně, než dávka, při které se nic nepozorovalo, každý den, celý život. A zhruba milionkrát méně, než dávka, při které se skutečně něco pozorovalo.

V takové koncentraci je ten "jed" skoro jistě neškodný. Všechno co jíme a pijeme je koktejl smrtelných jedů v neškodných dávkách. Chcete riziko omezit na absolutní nulu? Riziko vždycky existuje. Například vás také neustále ohrožuje radiace, vysokoenergetické částice kosmického záření, které občas poškodí DNA. Běžné radiační je pozadí je sice výrazně menší než dávky při kterých se něco pozoruje ... pokud tvrdíte že takovéhle neznámá chronická rizika v milionkrát menší dávce je třeba brát vážně, stojí za zvážení, zda si nad postel nenainstalovat tlustou olověnou desku. Omezíte tím radiaci.

Podstatná absurdita s bezpečnou dávkou je i v tom, že zrovna u imidaklopridu je požadavek na čaj desetkrát přísnější, než u rajčat. Běžná porce čaje je 5g suchého listí, běžná porce zeleniny – 200g? Pokud je třeba u čaje limit překročený 4x, zkonzumovaná „nebezpečná“ dávka z čaje bude stále 10x menší než „bezpečná“ dávka ze zeleniny. Je tedy bezpečná nebo nebezpečná? Nedává to smysl, stejná norma říká že stejná látka je jedou bezpečná, když jí je 4x méně, už ne?

Je známý a popsaný bias (chyba, zkreslení) lidského uvažování, spočívající v tom, že jsme ochotní vynaložit nepřiměřené a značné úsilí na omezení nějakého malého rizika na „nulu“.

Takže se roztáčí cirkus kontrol, senzačních odhalení, potravin na pranýři, a samozřejmě naopak zase marketing založený na „čistotě“ čajů a Bio nálepkách.

Ač se přitom provádí laboratorní měření a hojně používá odborná terminologie, je to z velké části pseudověda. Vědecký výsledek u imidaklopridu jsou čísla, kdy se pozoroval nějaký efekt.

Debata, jak dávka třistatisíckrát menší škodí, kdežto milionkrát menší už je bezpečná, je chiméra, mediální strašák. Úřad prokazuje svůj užitek v ochraně spotřebitele, noviny mají senzační články, zákazník má něco jasného podle čeho se orientovat.

Jako magické zaklínadlo se používá „předběžná opatrnost“ - tedy sice neexistuje nic co by nebezpečí takových koncentrací ukazovalo, ale nevíme. Problém je v tom, že tenhle zdánlivě racionální „opatrný“ přístup se tady aplikuje ne na celková zdravotní rizika, ale na emocionálně zatížené „strašáky“. Dobře prokazatelné problémy se ignorují nebo se jim věnuje mnohem menší pozornost. Představte si člověka, který si pronajme bezpečností schránku v bance, a uloží do ní 3 korunové mince. O hodinu později investuje 100000 Kč do riskantního obchodu s akciemi. Dává to smysl? Z celkového pohledu ne, ale takhle se chováme.

Aby bylo jasno: neříkám, že pesticidy jsou super. Nevkládejte mi do úst, že jsem příznivcem masivního užití zemědělské chemie. Faktem je, že pesticidy mnohde škodí na místech použití životnímu prostředí. Imidkloprid nejspíš dost škodí včelám. V některých případech je možné že dlouhodobá konzumace má nějaké statisticky významné zdravotní následky pro lidi.  

Spíš než překročení limitu u nějakého čaje je ale problém množství pesticidů celkově uvolňovaných do prostředí. Omezit postupně celkovou spotřebu pesticidů je velmi dobrý nápad. Ale tenhle, cíl který mi přijde dobrý, se přece nemůže prosazovat tím, že se vyvolají lživé obavy o zdraví. Mimochodem obavy z pesticidů mají nejspíš také zdravotní následky. Skoro jistě pokud si dáte čaj a budete se u toho bát pesticidů, uškodíte si výrazně víc, než vám uškodí ty pesticidy v čaji.

Problém globálního užívání pesticidů je skutečný, ale velký a složitý. Proč se nepěstuje všechno bio? Je potřeba mít na mysli i to, že na Zemi žije teď 7.4 miliardy lidí, a nižší ceny potravin snižují kolik z nich má hlad, vyšší ceny potravin zvyšují hlad. V diskusích se občas argumentuje jak pesticidy „zvyšují zisky zemědělců“. To spíš není pravda: pesticidy zemědělcům snižují náklady. Trh s většinou potravin je konkurenční, a tak nižší náklady snižují cenu potravin. To znamená že míň lidí má hlad. Je super žít naše západní bioživoty nejbohatších x procent lidstva...

Jak to všechno souvisí?

Přijde mi, že neprozkoumaných rizik v čajích je dost, ale ta hlavní jsou úplně jinde než v pesticidech. Pil a ochutnával jsem různé čaje, které mi přišly z toho intuitivního pohledu divné. Po některých mi bylo i fyzicky nedobře, v dávce pár gramů čaje.

Paradox je v tom, že až budeme jednou čaji skutečně chemicky rozumět, možná se ukáže, že čaje s divným „čchi“ skutečně jsou mírně zdravotně škodlivé. A naopak „čistota“ ve smyslu mírně překročených limitů reziduí pesticidů se jako něco s prokazatelným efektem nikdy nepotvrdí, a limity naopak zvednou.

Nejprovokativnější a nejspekulativnější nápad úvahy: uvažuju zda nesouvisí odpor k zdánlivě „ezo“ přístupu k čaji s bojem proti pesticidům. Jestli to není tak, že s přístupem k čaji, který se snaží oprostit čaj od řečí o „energii“, vzniká jakési vakuum. Které snadno vyplňuje pseudověda debat o pesticidech, a „bio“ jako nálepka rituální čistoty, kultu Zdraví.

Post Scriptum

I pokud se mnou nesouhlasíte, neberte to prosím osobně. Jsem nejvíc doma v kultuře fyziky, kde převážně jde o to, jak to je doopravdy, ne kdo co řekl :)