pondělí 8. června 2015

Čajová cesta (Honza)

Nerad píšu o sobě a jsem raději když různé moje myšlenky, názory a práce mluví samy za sebe, přesto mi po delším váhání přišlo užitečné napsat něco o vlastní čajové cestě - snad to poskytne určitý rámec pro moje názory nebo vysvětlení mého pohledu na čaj.


Čajomilem jsem díky rodičům. První ochutnávky čajů jsem zažil ještě jako dítě: vzpomínam si, že když mi bylo snad sedm nebo devět let, uspořádali naši čajový dýchánek - z pohledu dnešního snadno dostupného bohatství čajů dosti ochutnávku dosti chudou (podle toho co se dalo koupit za těžko dostupné bony v Tuzexu), ale přesto čajový obřad prováděný s láskou a pozorností k čaji. Když se pak po revoluci na začátku devadesátých let objevily zásluhou pánů Šimsy, Juřiny, Rychvalského a dalších první české čajovny, stali jsme se nadšenými zákazníky. 


Čaj byla tou dobou moje rebelie - pít ve dvanácti, třinácti nebo x-nácti alkohol a pokuřovat před školou - to dělal skoro každý sociálně dokonale konformní rebel, ale pít čaj a odmítat alkohol? Že čaj je rebelie se nám potvrdilo i na gymnáziu, když jsme založili studentskou čajovnu -  tento doslova podzemní podnik se dočkal zákazu za necelé dva měsíc. Dnes hádám proto, že jsme vytvořili prostor, který nemělo vedení školy pod kontrolou - oficiálním důvodem bylo pálení vonných tyčinek.

Přes dvacet let mám rád, objevuji a poznávám čajovny. Před patnácti lety jsem fotil, popisoval a katalogizoval pražské čajovny (většina z nich už neexistuje). Před šestnácti lety jsem také založil jedny z prvních stránek o čaji - Čajovník.cz: pokud by vás zajímalo jak to v takovém šerém dávnověku na českém čajovém internetu vypadalo, původní web najdetete tady (prosím berte to s historickým ohledem a s tím, že to byl první web, který jsem napsal v době prohlížeče Netscape, když mi bylo 16)

V každé zemi, kterou jsem navštívil, hledám čajovou kulturu, pokud existují, navštěvuji čajovny, obchody s čajem, čajové zahrady, lidi kteří čaje tvoří i připravují. Potkal jsem čajovou kulturu desítek zemí, nasbíral nějaké zkušenosti, dojmy, kontakty.

Před dvěma lety se rozhodl lásku k čaji, názory, pocity a představy o čaji předat nebo “zhomotnit” a založit čajovnu. Dosud docela nedokončeným ale přece jen existujícím výsledkem je karlínská tibetská čajovna Dharmasala (doufám už spíš Dharmasala “mluví sama za sebe”). 


Teď uvažuji nad novým čajovým projektem, o kterém zatím psát nechci, ale časem jej pravděpodobně najdete na hlavní stránce cajovnik.cz

Stručně: čaj mě provází celým životem.  Byl i mojí cestou k mnoha skvělým lidem.  Ač Čech, nejradostnější i nejtěžší okamžiky v životě jsem prožíval s čajem.  Ale i okamžiky ostatní, časy pokojné i vypjaté, dlouhé večery s přáteli i nervózní hodiny u zkoušek. 

Žádné komentáře:

Okomentovat